Články 4FAN

Author Archive

Hlíva ústřičná je u nás stále oblíbenější houbou. Lze ji připravit na mnoho různých způsobů a často dokáže chuťově nahradit maso. Málokdo ví, že hlíva je dřevokazná houba, která parazituje na mrtvém dřevě, čerpá z něj živiny a postupně ho rozkládá. Hlíva ústřičná je navíc známá svými léčivými účinky a prospívá lidem, které trápí třeba vysoký cholesterol nebo srdeční problémy.

 

Hlívu ústřičnou i další dřevokazné houby si můžeme vypěstovat i sami během celého roku. A od jara do podzimu je můžeme pěstovat venku. Mezi nejčastěji pěstované druhy patří penízovka sametonohá, houževnatec jedlý, Jidášovo ucho a samozřejmě hlíva ústřičná.

 

K pěstování hlívy potřebujete sadbu, a to buď zrnitou, nebo kolíčky. Zrnitá sadba je univerzální pro všechny dřevokazné houby. Kolíčky se přidávají do vyvrtaných děr ve dřevě a zatmelují se silikonem nebo dřevařským tmelem. Sadby se dají koupit v různých hobby marketech nebo na internetu. Velmi důležitá je teplota, ve které houby mohou růst. Zezačátku, kdy podhoubí prorůstá celým substrátem, je potřeba vysoká teplota – 24 až 29 stupňů Celsia. Následně musíte substrát přemístit do chladnějšího prostředí, kde je kolem 14 stupňů. Největší teplo bývá ve sklenících nebo v kotelnách. Chladněji zase ve sklepě.

 

Houby můžeme pěstovat na dřevě, hodí se k tomu špalíky dřeva z habru nebo olše. Nedoporučují se vůbec jehličnany, těm se tedy snažte vyhnout. Pomocí pili nebo vrtačky si připravíte do dřeva díry. Tento postup vždy najdete na obalu sadby. Důležité je vědět, že pěstování na dřevě trvá vždy delší dobu. Druhou variantou je pěstování na substrátu. Nejlepší je koupit si speciální substrát určený pro pěstovány hlívy ústřičné. Sehnat můžete substráty od jednoho do patnácti kilogramů.

 

Hlíva ústřičná vyžaduje k pěstování specifické podmínky. Jelikož hlíva vytváří plodnice na kmenech stromů, lze ji pěstovat na špalcích z topolů, osik, jasanů, ořešáku a dalších listnatých stromů. Je dobré špalek umístit do pytle z umělé hmoty. Pokud bude mít hlíva optimální teplotu, proroste do dřeva za 2 – 3 měsíce. Ve chvíli, kdy je hlíva už prorostlá, můžeme špalek vyndat z pytle a řeznou plochou ho uložit do jamky v půdě tak, aby 2/3 špalku byly nad povrchem půdy. Nejlepší je stinné místo pod stromem, vysoká tráva nebo hustý keř, kam nemůže vítr, který by vysušil povrch dřeva. Podle potřeby zaléváme hlívu vodou. Plodnice houba vytváří až na podzim po prvních mrazících.

Brokolice je často velmi podceňovaná zelenina. Ti, kteří byli do brokolice nuceni jako malí, se ji obloukem vyhýbají. Na druhé straně existuje spousta lidí, kteří na brokolici nedají dopustit a do jídelníčku ji zařazují pravidelně. Což je velice dobře, protože tato zelenina obsahuje spoustu výživných látek, které rozhodně stojí za povšimnutí.

 

Brokolici znali už naši dávní předkové, kteří si ji připravovali pravidelně. Její zázračné léčivé účinky jí začali být připisovány až v posledních desetiletích. Brokolice pochází z oblasti Středomoří a to konkrétně z Apeninského poloostrova. Úplně prvními pěstiteli brokolice byli staří Římané. Z Itálie se postupně tato zelenina rozšířila i do severní Evropy. Francie se z brokolice mohla těšit v 16. století, Angličané až ve století osmnáctém. V současné době se brokolice běžně pěstuje i u nás v České republice. Brokolice mívá tmavě zelenou barvu s tím, že někdy barva přechází až do modré. Čím tmavší má brokolice barvu, tím více vitaminů a minerálů obsahuje. Při výběru brokolice si na vzpomeňte a domů si odneste tu nejtmavší, kterou v obchodě najdete.

 

Brokolice má spoustu úžasných vlastností na náš organismus. Dokáže povzbudit látkovou výměnu v buňkách a pomáhá díky tomu zbavovat tělo volných radikálů i nechtěných kilogramů navíc. Zbavuje nás toxických a rakovinotvorných látek a navíc ještě skvěle chutná. Čerstvou brokolici u nás naštěstí seženeme během celého roku. Obsahuje betakaroten, vitamin C, vitamin E, vitamin K, vitaminy skupiny B, železo, jód, kobalt, vápník, draslík a vlákninu. Díky tomuto dlouhému výčtu látek je brokolice považována za jednu z nejzdravějších zelenin vůbec. Díky obsahu antioxidantů snižuje riziko cévních onemocnění, mrtvice, rakoviny a šedého zákalu. Navíc snižuje celkovou imunitu organismu a pomáhá preventivně proti mnoha nemocem.

 

K čemu je brokolice dobrá?

• Podporuje krvetvorbu
• Zvyšuje imunitu
• Působí detoxikačně
• Chrání před rakovinou
• Pomáhá při léčbě osteoporózy
• Snižuje riziko mrtvice
• Působí proti překyselení žaludku
• Působí preventivně proti chudokrevnosti
• Zásobuje buňky kyslíkem
• Posiluje žlučník, játra a žaludek
• Preventivně působí proti šedému zákalu
• Léčí onemocnění ledvin
• Pomáhá při nervozitě, poruchách spánku a neklidu
• Podporuje tvorbu hormonů
• Zlepšuje stav nervového systému
• Posiluje srdce a svaly
• Zmírňuje menstruační bolesti

 

Nejsladším a zároveň nejoblíbenějším citrusem na světě je pomeranč. Tento šťavnatý plod je zároveň jedním z nejoblíbenějších vůbec. Pomeranč si často vychutnáváme jen tak nebo z něj vymačkáme šťávu a popíjíme čerstvý domácí pomerančový džus. Po ránu dokáže šťáva z pomeranče perfektně nakopnout a posílit tělo do nového dne. Abyste si ale byli jistí, že pijete skutečně čerstvě šťávu z opravdových pomerančů bez přídavku cukru, musíte si pomeranče odšťavnit sami doma.

 

Pomeranče mají svůj původ v Asii. Do Evropy byly dovezeny až v 15. století. Ve stejné době začaly být vysazovány i na Karibských ostrovech. Na Floridu dovezli pomeranče španělští objevovatelé v 16. století a následně je španělští misionáři dovezli do Kalifornie. To už se psalo století osmnácté. V současné době patří mezi největší pěstitele pomerančů USA, Brazílie, Mexiko, Španělsko a Izrael.

 

Pomeranče obsahují velké množství vody (proto jsou tak krásně šťavnaté) a také vitaminů a minerálů. Obsahují látky, které dokážou snížit vysoký krevní tlak, cholesterol a působí protizánětlivě. Nejvíce těchto látek se koncentruje ve slupce a těsně pod ní, tedy v bílé dužině. Pokud chceme do těla dostat co nejvíce látek, musím společně s barevnou dužinou sníst i trochu bílých blanek. Pomeranče mají samozřejmě vysoký obsah vitaminu C, který dokáže zvyšovat imunitu našeho organismu a bojovat proti různým chorobám. V pomerančích je také hodně vlákniny – ta se opět koncentruje především v bílých částech. Pomeranče obsahují dále vitaminy skupiny B, vitamin A, kyselinu listovou, kyselinu pantotenovou, draslík, selen, hořčík a vápník.

 

Role vitaminu C

Pomeranče obsahují stejně jako citrusy opravdu hodně vitaminu C. Jeden průměrně velký pomeranč obsahuje kolem 90 % denní potřebné dávky vitaminu C pro dospělého člověka. Vitamin C je jedním z hlavních antioxidantů, který je rozpustný ve vodě. Tento vitamin putuje tělem a neutralizuje všechny volné radikály, se kterými přijde do styku. Volné radikály poškozují zdravé lidské buňky a jejich membrány. Volné radikály způsobují většinu otoků a také mnoho chorob, mezi které patří i zákeřná rakovina. Díky těmto schopnostem se stal vitamin C důležitý pro redukci astmatu a artritidy. Vitamin C je celkově velmi důležitý pro správnou roli imunitního systému.

Chilli papričky jsou velmi oblíbeným dochucovadlem v mnoha zemích. Nejvíce je ale máme spojené s Mexikem, kde je tamní kuchaři používají velice rádi. Často se ale objevují i v Indii, Číně, Japonsku, Vietnamu nebo Thajsku. Feferonky však nejsou dobré jen k ochucení jídla, ale dělají zázraky i s naším zdravím.

 

Na světě existují stovky druhů chilli papriček, které se od sebe liší barvou, velikostí, chutí i obsahem kapsaicinu. Pálivost papriček se určuje podle Scovilleovy stupnice, která se pohybuje od 0 do 15 milionů SHU (Scoville Heat Units). V feferonkách ale nenajdeme pouze kapsaicin, nachází se v nich i vitamin C, vitaminy skupiny B, karoten, aromatické silice a přírodní barviva. Kapsaicin a další složky feferonek mají velký vliv na léčbu rýmy. V současné době se testuje přidávání této látky do nosních sprejů. Pokud to s chilli papričkami nebudete přehánět, můžete podpořit chod trávicí soustavy, protože podporují vylučování trávicích šťáv v žaludku i žlučníku. Pomáhají tak trávení tučných jídel. Chilli papričky se používají i při léčbě zánětlivých onemocnění kloubů – aplikují se na postižené místo, čímž ulevují od bolesti. Chilli papričky jsou známé jako přírodní afrodiziakum. Stimulují krevní oběh a prokrvují celé tělo. Když se prokrví pohlavní orgány, zvýší se i jejich citlivost. Pokud si budete pravidelně dopřávat jídla obohacená o chilli papričky, zvýšíte tím své libido.

 

Chilli pomáhá dokonce s hubnutím. Má totiž vliv na produkci tepla v těle a spouští proces spalování tuků a to zvláště v oblasti břicha. Chilli papričky jsou přírodním antibiotikem a antioxidantem. Některé salóny nabízejí možnost využít chilli balzámů, které prokrvují celé tělo a odstraňují celulitidu. Ještě více ale feferonky pomůžou, pokud je budeme užívat vnitřně a k tomu budeme pravidelně cvičit.

 

Feferonky:

• Snižují cholesterol – zabraňují ukládání cholesterolu v krvi a mají pozitivní vliv na kardiovaskulární systém.
• Pomáhají hubnout, protože zvyšují teplotu a zrychlují metabolismus.
• Obsahují vitaminy A a C – tyto vitaminy nám pomůžou hlavně v zimě, kdy potřebujeme zvýšit imunitu.
• Obsahují železo – tím napomáhají bojovat proti chudokrevnosti. Obsah železa je v chilli papričkách opravdu vysoký. Pokud nejíte maso, rozhodně zařaďte do jídelníčku tuto zeleninu.
• Zlepšují náladu – zvyšuje produkci serotoninu, tedy hormonu, který se podílí na našem pocitu štěstí.

 

 

 

 

Banány jsou hned po jablkách nejoblíbenějším a nejprodávanějším ovocem na světě. Důvod je jasný – jsou chutné, výživné a navíc cenově dobře dostupné. V obchodech je seženete po celý rok a chutnají dospělým i malým dětem.

 

Skvělé na banánech je i to, že se dají jíst kdekoliv. Stačí ho oloupat a hned si můžete pochutnat. Banány patří mezi nejvýživnější plody na světě, navíc jsou i velmi léčivé. V banánech je obsaženo spoustu sacharidů (rychlá energie), vody, vlákniny, vitaminů i minerálů. Během zrání se v banánech mění sacharidy na jednodušší cukry, konkrétně sacharózu, glukózu a fruktózu. Zralé banány obsahují asi 1 % škrobu, který nevyvolává potíže s trávením. Nezralé banány obsahují škrobu daleko více, a proto jsou i hůře stravitelné. Banány obsahují velké množství vitaminu B6. Pokud by chtěl dospělý muž sníst doporučenou denní dávku tohoto vitaminu, stačili by mu 3 středně velké banány.

 

Banány obsahují navíc vitaminy B1, B2, E a kyselinu listovou. Právě proto je skvělý pro těhotné ženy. Banány jsou dále bohaté na minerální látky, hlavně na draslík, železo a hořčík. Co se týče hořčíku, jedná se o třetí nejcennější zdroj tohoto minerálu (hned po avokádu a datlích). Banány obsahují rozpustnou i nerozpustnou vlákninu, což působí pozitivně na naši trávicí soustavy. Vláknina má navíc tu funkci, že snižuje hladinu tuků v krvi. Banány vám dodají i malé množství serotoninu, hormonu štěstí. Díky tomu můžete bojovat s depresivními náladami. A když k pravidelné konzumaci banánů ještě přidáte trochu pohybu, budete mít vystaráno.

 

Díky svému složení pomáhají banány lidem, kteří mají nemocné srdce nebo potíže s oběhovou soustavou. Banány jsou výborné při průjmech u dětí i dospělých. Jsou nápomocné i pro lidi s celiakií, kteří si banány můžou dopřávat každý den. Toto chutné ovoce má ještě další pozitivní vlastnost – neutralizují a odstraňují nadbytečnou kyselinu močovou, která způsobuje dnu a artritidu. Bojíte se vysokého množství cukrů? Cukry obsažené v banánech jsou na rozdíl od těch rafinovaných pomaleji absorbovány a nezpůsobují prudký nárůst hladiny glukózy v krvi. Jsou tak vhodné i pro diabetiky.

 

Avokádo patří mezi nejhodnotnější druhy zeleniny vůbec. Je nabité vitaminy i minerály a pomůže posílit celý organismus. Je vhodné pro vegetariány, těhotné i kojící, zdravé i nemocné. A pokud nevíte, jak avokádo připravit, zkuste pomazánku, salát nebo polévku. Určitě vám zachutná.

 

Avokádo je u nás poslední čím dál více oblíbené. Mnoho lidí si začíná všímat jeho hodnot a zařazuje ho do svého jídelníčku. Velmi častá jsou i různá očistná smoothie. Stačí ho rozmixovat společně se špenátem a jablečnou šťávou nebo si vybrat jiné druhy ovoce či zeleniny. Fantazii se meze nekladou.

 

Avokádo pochází ze střední Ameriky, kde ho tamní obyvatelstvo postupně z plané rostlinky vyšlechtilo. Dříve mělo avokádo mnohem menší plody. Jeho pěstování se pak postupně rozšířilo i do dalších teplých oblastí, jako třeba do Řecka nebo Španělska. Jakmile avokádo zbavíte jeho hnědé či téměř černé slupky, najdete v něm zelenou hnědou dužinu máslovité konzistence. Dužinu nejlépe dostanete ven tak, že plod rozpůlíte podélně, nožem odstraníte pecku a dužinu jednoduše vydlabete lžičkou.

 

V tomto zázraku najdete spoustu důležitých a výživných složek. Pokud nemůžete konzumovat živočišné tuky, sáhněte po něm. Obsahuje totiž 20 % tuků, které jsou z větší části zastoupeny nenasycenými mastnými kyselinami. Je tedy dobré i pro vegetariány a vegany, kteří touto formou mohou přijímat do těla důležité zdravé tuky. Avokádo je také výborným zdrojem bílkovin. Proto je doporučováno ženám kojícím a těhotným a také vegetariánům a veganům. Hodí se i pro lidi, kteří jsou často unavení, nebo se dostávají z nemoci a potřebují posílit organismus. K dalším důležitým látkám patří karoteny, vitamin E, antioxidanty, vitamin C a vitaminy skupiny B. Z minerálních látek tam jsou především měď a draslík. Měď je velice důležitá pro tvorbu krve a metabolismus cukrů. Draslík je dobrý pro naše duševní zdraví, snižuje krevní tlak a udržuje v kondici naše srdce a oběhový systém. Avokádo snižuje hladinu inzulinu v krvi a pomáhá tak hubnutí. Lidé se avokáda často bojí právě díky vysokému obsahu tuků. Jenomže se jedná o tuky na bázi nenasycených mastných kyselin, které naše tělo využije k dalším důležitým procesům a syntézám, neukládají se tak, jako tuky nasycené. Pro naše tělo jsou nenasycené tuky přímo blahodárné.

Mango je výborným prostředkem pro udržení zdraví i krásy. Stačí si toto chutné ovoce dopřávat pravidelně a na vašem těle to brzy pocítíte.

 

Mangovník dorůstá výška až dvaceti metru. Jeho plody dokážou vážit i dva kilogramy, jsou oválné, velmi těžké a hrají všemi barvami (od zelené, přes žlutou až po červenou). Některé plody mohou mít dokonce i fialový nádech. Dužina manga má sytě žlutou až oranžovou barvu, je vláknitá a opravdu hodně šťavnatá. Chuť manga je velmi sladká, příjemná. Vůně připomíná broskev. Mango si často dopřáváme jako dezert, ale hodí se dokonce i k masitým pokrmům jako příloha.

 

Mango je ceněné zejména pro své léčebné účinky. Dokáže zvýšit naši imunitu a celkově omladit tělo. Mango má v sobě velké množství antioxidantů, a to hlavně vitamin C, provitamin A a vitamin E. Všechny tyto látky jsou pro náš organismus naprosto nezbytné, chrání zdraví našich buněk a brání nás před volnými radikály. Mango je dobré jíst hlavně v době nemoci, rekonvalescence nebo v období očistných kúr. Vitaminy E a A chrání naše sliznice a pomáhá vyléčit rýmu, kašel i bolest v krku. Vitamin A je důležitý pro náš zrak a působí dokonce preventivně proti šerosleposti. Kromě výše zmíněných látek obsahuje mango i vitaminy skupiny B a minerální látky, jako je měď, mangan, hořčík, zinek a draslík.

 

Mango dokáže zklidnit pocuchané nervy více než cokoliv jiného. Také pomůže s lepším usínáním. Pokud budeme jíst mango pravidelně, dodáme tělu vitamin B6 v optimální hladině. Nedostatek tohoto vitaminu způsobuje nervozitu, nespavost, nesoustředěnost a někdy může dokonce způsobit i deprese. V mangu je naštěstí vitaminu B6 opravdu hodně, patří totiž mezi jeho nejbohatší zdroje. Pokud máme vitaminu B6 dlouhodobý nedostatek, projeví se to i na naší pleti, která je ochablá, vypadá nezdravě a má sklony k akné. Mango je plné vitaminů a minerálů, které se starají o krásnou pleť i zdravou barvu pokožky. Bledá kůže získá díky mangu přirozený a zdravý tón. Kyselina panthotenová vyživuje vlasy a působí proti jejich nadměrnému vypadávání. Zinek zase působí na pružnost našich vlasů i kůže a podporuje regeneraci. V Asii používají mango jako pleťovou masku pro oživení pleti.

Granátové jablko je výbornou pochoutkou, která nepotěší jen vaše chuťové buňky, ale navíc podpoří celý imunitní systém. A to je zvláště v zimním období velmi důležité. Granátové jablíčko u nás není příliš oblíbené zejména z toho důvodu, že lidé často neví, jak ho správně jíst. Je to ale velká škoda, protože toto exotické ovoce v sobě ukrývá spoustu vitaminů, minerálů a antioxidantů.

 

Účinky granátového jablka zkoumají vědci v poslední době velmi často. Četné výzkumy potvrdily hypotézu o tom, že je toto ovoce nejen chutné, ale i zdravé. V Edinburghu provedli tamní vědci zajímavý výzkum. 60 dobrovolníků ve věku 20 – 65 let denně pili sklenici čerstvého džusu z granátového jablka. Během celé této doby jim byl měřen krevní tlak a hladina testosteronu. Už po pár dnech se lidem snížil krevní tlak a hladina hormonu testosteronu naopak stoupla. To znamená, že pravidelná konzumace tohoto blahodárného ovoce nás uklidňuje a zároveň nám může zvýšit sexuální touhu. Toto však nejsou jediná pozitiva, která nám granátové jablko nabízí.

 

Granátové jablko roste na stromu, jenž se nazývá granátovník obecný, někdy také marhaník granátový. Výška tohoto stromu dosahuje někdy až 3 metrů. Roste především v oblasti Středomoří (např. Itálie či Chorvatsko). Plody vykazují léčivé účinky, ale pomáhá prý i kůra kořenů. Zajímavé je, že i když je granátovník subtropickou rostlinou, lze ji vypěstovat i v našich klimatických podmínkách. Jablíčko má zakulacený tvar a tvrdou slupku, která ukrývá pouzdra se šťavnatými červenými kuličkami uvnitř. Kuliček (tedy semen) bývá v každém plodu přibližně 600. Chuť semen bývá sladká až sladkokyselá. V granátovém jablku se nachází až 80 % vody. Zbylých 20 % zbývá na další látky. Jedná se hlavně o draslík, sodík, železo, měď, fosfor, chlór, mangan, křemík, zinek, vápník, magnézium, vitamin A, vitamin C, vitamin E a vitaminy skupiny B. V granátovém jablku se nachází také hodně vlákniny, kyseliny jablečné a citrónové. Zajímavý je i obsah flavonoidů, taninů a aminokyselin. Komplex všech těchto látek stojí za výjimečnými vlastnostmi tohoto ovoce. Díky antioxidačním účinkům brání granátové jablko usazování volných radikálů v těle. Také vyrovnává prostředí v žaludku a zlepšuje trávení. Jako bonus ještě udržuje v dobré kondici naše cévy a reguluje tím krevní tlak.

 

Červená řepa má velmi kladný vliv na naše zdraví. Její účinky jsou dány unikátním složením, které v jiné zelenině nenajdete. Co všechno řepa obsahuje, a s čím nám může v životě pomoci?

 

V červené řepě najdeme plno draslíku, který je potřebný k tvorbě vazivových tkání, kostí a ke zpevnění a pružnosti cév. Draslík dokáže také snížit krevní tlak a zklidnit nervový systém. Má pozitivní vliv na regeneraci organismu a zpomaluje stárnutí. Další látkou v červené řepě je kyselina listová. Ta je důležitá zejména v období těhotenství pro správný vývoj plodu a ke snížení možnosti potratu. Kyselina listová ale ovlivňuje pozitivně i činnost srdce a kardiovaskulárního systému. Nejvíce kyseliny listové se nachází samozřejmě v syrové řepě. Pokud ji tepelně upravíme, její obsah se výrazně snižuje. I tak je ale lepší vařená řepa než žádná. Díky vláknině pomáhá červená řepa k lepšímu trávení a k prevenci zácpy. Dokonce si můžete pomoci i od průjmu. Díky řepě podpoříte produkci trávicích šťáv a podpoříte činnost jater a žlučníku. Červená řepa má protinádorové účinky. Díky obsahu antokyanů totiž dokáže zlikvidovat jedovaté látky v našem těle, a tím působí i proti rakovině. Důležité však je antokyany nekonzumovat pouze během nemoci, ale i během rekonvalescence. Nejlépe v tomto případě funguje čerstvá šťáva ze syrové červené řepy, která by se měla pít 3x denně po malých dávkách. Řepa obsahuje vysoké množství bílkovin a aminokyselin, které jsou prospěšné pro metabolismus mozku. Samozřejmě ale obsahuje i sacharidy.

 

Červená řepa je dobrá, protože:

• Podporuje látkovou výměnu
• Vyživuje nervový systém
• Čistí krev
• Má protianemické účinky
• Účinkuje proti arterioskleróze
• Ovlivňuje pozitivně tvorbu inzulinu
• Budete mít díky ní krásnější nehty, vlasy i pleť
• Pomáhá při rekonvalescenci
• Zlepšuje zrak
• Je výborná při menstruačních křečích
• Snižuje cholesterol

 

Červenou řepu lze sehnat v mnoha různých odrůdách. Ty se liší svým tvarem, některé jsou kulaté, jiné kulovité nebo podlouhlé. Konzumuje se bulva, která má červenofialovou barvu. Ta je způsobena vysokým obsahem rostlinného barviva. Svůj původ má řepa v oblasti Středomoří a nyní se pěstuje nejvíce v USA a ve východní Evropě. Staří Římané používali řepu k léčebným účelům.

 

Mrkev patří mezi často podceňované druhy zeleniny. Je pro nás běžnou součástí jídelníčku a tak ji nevnímáme jako něco mimořádného. Opak je ale pravdou. Pokud si budeme mrkev dopřávat pravidelně a budeme ji správně připravovat, můžeme ušetřit spoustu peněz za léky a kosmetiku.

 

Pokud mrkev moc nemusíte, můžete se snažit zařadit ji občas do jídelníčku a hledat takové recepty, které vám budou chutnat. Je jasné, že někdo, kdo mrkev bytostně nesnáší, si neudělá dušenou mrkev a nesní ji na posezení. Pokud si ale připravíme zeleninovou směs s masem a rýží a přidáme trochu mrkve, je to dobrý začátek. Mrkev můžeme přidat i do koláče nebo muffinů. V kombinaci s celozrnnou moukou a medem se pak bude jednat o zdravé mlsání.

 

Podle výzkumů víme, že mrkev, která projde varem, obsahuje až o třetinu více antioxidantů než ta syrová. Při tepelné úpravě totiž dochází k narušení buněčné stěny mrkve a naše tělo, tak dokáže mnohem lépe vstřebat vitamin A a vlákninu. Vařená mrkev má navíc odlišnou chuť od té syrové. Vařením samozřejmě mrkev ztrácí část vitaminů rozpustných ve vodě, ale vitaminy rozpustné v tucích (A, D, E a K) se působením tepla vůbec nemění. Abychom docílili toho, že mrkev ztratí minimum živin, vaříme ji co nejkratší dobu a to nejlépe v páře nebo restováním. Mrkev se hodí do různých směsí, chutná dobře s hráškem, kukuřicí, masem, fazolkami i houbami. Z koření se k ní dobře hodí kari, kurkuma, šafrán a kmín. Pokud máte rádi čerstvé šťávy, zkuste mrkev zkombinovat s citrusy nebo jablkem. Dobrá je také čerstvá šťáva z mrkve s medem a citrónem.

 

V lidovém léčitelství se mrkev používá k léčbě průjmů, střevních katarů, astmatu, nervozitě, jaterních chorobách a kožních problémech. Pro malé děti můžeme připravit například mrkvové pyré. Mrkev se doporučuje také při rakovině, protože je nabitá antioxidanty. Vláknina obsažená v mrkvi dokáže pěkně vyčistit střeva a také působí dobře proti pocitu hladu. To se zase hodí při různých redukčních dietách. Syrová mrkev je dobrá ke snížení cholesterolu, a to zvláště, pokud si ji dopřejete ráno k snídani. Doporučuje se jedna mrkev denně.

 

 

Švestky jsou výborným zdrojem vitaminů a minerálů v době, kdy naše tělo potřebuje nejvíce doplnit energii – tedy na podzim a v zimě. Již před mnoha lety naši předchůdci švestky sušili, aby jich měli dostatek na zimní měsíce. I teď si můžeme švestky na zimu nasušit, zakonzervovat nebo zamrazit.

 

Švestky jsou chutné přímo tak, jak jsou, ale dají se z nich vytvořit chutné knedlíky, koláče i kompoty. V tomto ovoci se navíc nachází plno prospěšných látek, které stojí za to si připomenout. Jedná se zejména o vitamin A, vitamin E, vitaminy skupiny B. Vitamin E se doporučuje k ochraně našich buněk a ke zpomalení stárnutí. Vitamin A je nezbytný pro správnou imunitu. Vitaminy skupiny B jsou výborná pro správnou tvorbu krve, prevenci srdečních onemocnění i pro krásné vlasy, zuby a nehty. Ve švestkách se nachází i důležité třísloviny, organické kyseliny a minerální látky (draslík, fosfor, hořčík, vápník, železo, zinek, bor). Švestky působí blahodárně proti revmatismu a preventivně také proti dně, ledvinovým onemocněním a nemocem jater. Velmi dobře působí v případě zácpy nebo vysokého cholesterolu. Díky rozpustné i nerozpustné vláknině jsou švestky přímo kartáčem na střeva. Toto ovoce je prý skvělé i na klouby, protože mohou odbourat a vyplavit močovinu z těla. Nejlepší je konzumovat denně před hlavním jídlem jednu až dvě švestky a zapít je 2 sklenicemi švestkové šťávy. Dobrou službu udělají i švestky sušené, které přes noc namočíme do vody a tu ráno vypijeme. To působí i jako účinné projímadlo. V menším množství se může dokonce podávat i dětem, protože působí velice jemně.

 

Využívají se dokonce i pecky ze švestek, kterými se plní zahřívací polštářky. Polštářek si můžeme vyrobit i sami doma tím, že naplníme klasický bavlněný polštářek sušenými peckami a poté ho zašijeme. Pokud potřebujeme nahřát nějakou část těla, vložíme polštářek na chvíli do rozehřáté trouby nebo na topení a pak jej můžeme přikládat na postižená místa.

 

K čemu jsou švestky dobré?

• Ke zrychlení metabolismu
• Odstranění zácpy
• Zvýšení imunity
• Upravení krevního tlaku a cholesterolu
• Zlepšení trávení
• Zlepšení paměti
• Podpoře mozkové činnosti a posilnění nervů

S lilkem lze v kuchyni přímo kouzlit. Jedná se o velice hodnotnou a chutnou zeleninu, která má spoustu využití. Obsahuje spoustu vitaminů a minerálů a zároveň málo kalorií, což z lilku dělá pravý poklad.

 

Lilek díky svému složení pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Dříve lilek platil za silné afrodisiakum, a i dnes mnoho lidí věří, že dokáže přivolat touhu. Jelikož obsahuje lilek velké množství betakarotenu, doporučuje se zejména v letních měsících, kdy je naše pokožka vystavena slunečnímu záření. Vitamin A navíc působí blahodárně na náš zrak, posiluje obranyschopnost a je důležitý pro správný vývoj dítěte. Tato zelenina navíc obsahuje vitamin B3, B5, B6 a B9 a také množství vitaminu C. Vitamin C se doporučuje zejména k posílení imunitu v době zvýšeného výskytu chřipek a nachlazení. Vitaminy skupiny B jsou skvělé pro naše nervy a zvyšují psychickou odolnost. Lilek je také výborným zdrojem draslíku, hořčíku, železa, manganu a zinku. Jelikož se v lilku nachází až 90 % vody, je tato zelenina vhodná i pro ty, kteří drží redukční dietu nebo si jen hlídají svou váhu. 100 g lilku má pouhých 35 kcal. Dobrá zpráva je, že lilek má v sobě hodně pektinu, který příznivě působí na peristaltiku střev a zlepšuje stav střevní mikroflóry. Lilek působí jako antioxidant, takže odvádí z těla toxické látky a působí preventivně proti vzniku některých druhů rakoviny. Nejvíce vitaminů a minerálů se jako u ostatních druhů zeleniny a ovoce nachází těsně pod slupkou. Pod slupkou lilku se nachází rutin, který dokáže zpevňovat cévy.

 

Při kuchyňské úpravě se doporučuje lilek neloupat. Slupku můžeme bez problémů sníst, naopak je pro naše tělo přínosná. Nikdy ale lilek nejezte syrový, bylo by vám po něm špatně. Upravovat můžete ale lilek různými způsoby. Lze ho vařit, dusit, grilovat nebo zapékat. Lilek má svůj původ v oblasti Indie. Než se ale dostal k nám, chvíli to trvalo. Největší lahůdkou jsou malé lilky, které mají průměr 5 – 8 centimetrů. Větší a starší plody mohou být vodnaté a hořké. Ideální je zpracovávat co nejčerstvější plody, protože lilek snadno podléhá změnám teplot a hnije. S historií lilku se pojí jedna zajímavost. Ke konzumaci se používají teprve něco málo přes 50 let. Dříve totiž mezi lidmi kolovala pověra o tom, že pojídání lilku způsobuje šílenství a malomocenství. Přitom je uznávanou a oblíbenou zeleninou.

Během podzimu je naše tělo vystavené virům a bakteriím a naše imunita je tak v každodenním zápřahu. K tomu, aby dobře fungovala, potřebuje však dostatek vitaminů a minerálů, které můžeme doplňovat pomocí citrusů. Úplně nejlepším zdrojem je však staré dobré zelí vypěstované v našich podmínkách.

 

Zelí můžeme jíst buď syrové, kvašené nebo tepelně zpracování. Tím nejzdravějším způsobem je podle odborníků kvašení zelí. To se hodí pro každého a může být dokonce i součástí redukční diety. Zelí se pěstuje už více než 4 000 let. Jeho prapůvod můžeme hledat na západním pobřeží Středozemního moře a na pobřeží Antlantského oceánu. Velmi oblíbené bylo zelí ve starověkém Egyptě, kde mělo prý božskou sílu. Sílu kysaného zelí uznávali také staří Řekové a Římané, kteří ho užívali k léčbě žaludečních vředů a dokonce i moru. V 16. století bylo kysané zelí oblíbené jako prevence proti nedostatku vitaminu C. Zejména v naší zemi má kysání zelí dlouholetou tradici. Díky pravidelné konzumaci kysaného zelí můžete předejít depresivním stavům, infarktu, mrtvici, diabetu a dalším civilizačním onemocněním.

 

Kysané zelí obsahuje velké množství provitaminu A, vitaminu C, E, K a také vitaminů skupiny B. Najdeme v něm také hodně minerálů, jako je například draslík, fosfor, vápník, železo, zinek, síru a magnézium. Kysané zelí obsahuje důležité fotochemikálie, které působí protinádorově a jako antibiotikum. Dále v kysaném zelí najdeme enzymy, aminokyseliny a hořčičný olej. Díky aktivitě bakterií kyseliny mléčné má kvašené zelí více vitaminu C než zelí čerstvé. Už 200 g kvašeného zelí pokryje potřebu denní dávku vitaminu C. Kromě toho kysané zelí obsahuje i kyselinu listovou, která zlepšuje využití vitaminu C v těle. Během procesu kvašení se v zelí vytváří velké množství kolinu (který je součástí komplexu B), jenž hraje důležitou roli v metabolismu tuků a snižuje hladinu tuků v krvi. Kysané zelí se užívá dokonce i v lidovém léčitelství. Pravidelná konzumace zelí pomáhá regenerovat poškozenou střevní sliznici. Šťáva z kysaného zelí působí blahodárně na střevní mikroflóru. Probiotické bakterie kyseliny mléčné brání množení patogenních bakterií. Zelí stimuluje peristaltiku střev, čímž pomáhá bojovat proti chronické zácpě a vylučovat toxické látky z těla ven. Má také močopudné účinky. Konzumace kysaného zelí snižuje hladinu krevního cukru v krvi a také snižuje cholesterol. Jedním z největších pozitiv kysaného zelí je prevence proti nádorovým onemocněním, a to zejména proti nádorům jater, plic, tlustého střeva prsou.

Jablka paří mezi jádroviny a jsou jedním z nejrozšířenějších druhů ovoce. Také jsou společně s banány nejoblíbenější na světě a není se čemu divit. Svůj původ mají jablka v oblasti u Černého moře, ale skvěle se jim daří i v našich podmínkách. Jsou výbornou sladkou pochoutkou, ale mají i velký dietetický přínos. Mají málo kalorií, hodně vody, pročišťují organismus a obsahuje spoustu vitaminů a minerálů, čímž zvyšují naši imunitu.

 

Jablka bychom měli nejlépe konzumovat v syrovém stavu, protože jen tak si uchovají maximum prospěšných látek. Slupku bychom rozhodně neměli loupat, protože tak bychom přišli o velké množství vitaminů a minerálů, které se schovávají právě pod slupkou. Jablka jsou považovány za všelék. Obsahují hodně vlákniny, a to jak té rozpustné, tak i nerozpustné. Působí jako kartáč na střeva, takže dokážou vyčistit naše zažívání a ulevit od zácpy. Pokud vás trápí průjem, i na něj jsou jablka vhodná. Stačí je trochu podusit. Jablka celkově upravují střevní mikroflóru a navrací jí rovnováhu. Také pomáhají čistit organismus od škodlivých látek a zpomalují stárnutí. Jablka se podílejí na snižování vysokého krevního tlaku a cholesterolu, dokážou snížit i cukr v krvi. Jelikož tlumí chuť k jídlu, slouží k redukci nadváhy. Jsou močopudná a pomáhají proti ledvinovým kamenům, při revmatismu, bojovat proti chřipce a nachlazení. Jablíčka posilují i svaly a nervovou soustavu a působí proti nervozitě a nespavosti.

 

Jablka obsahují:

• Vitamin a
• Vitaminy skupiny B
• Vitamin C
• Vitamin E
• Draslík
• Hořčík
• Vápník
• Zinek
• Měď
• Mangan
• Fosfor
• Sodík
• Vlákninu

 

Jablka bychom měli skladovat v chladné místnosti nebo v lednici. Když je necháme v teple, začnou rychle ztrácet na hodnotě. Čerstvé jablko je ideální svačinkou pro děti i dospělé. Můžeme ho přidat do salátu i z něj něco dobrého upéct. Jablka můžeme i kompotovat, sušit, vyrobit z něj přesnídávku nebo jablečný ocet. Ten se vyrábí z kvašených jablek a má téměř zázračné účinky. Pomáhá udržet naše tělo zdravé, a pokud už onemocníme, slouží jako přírodní lék. Je skvělý i při revmatismu, prochladnutí, celkovém vyčerpání a bolestech hlavy a krku. Jablečný ocet jednoduše naředíme, a buď ho pijeme rovnou, nebo přidáváme do salátů.

 

Okurkový salát s koprem

Suroviny:

1 okurka

2 rajčata

500 g zakysané smetany

1 malý cibule

2 lžíce octa

2 lžíce plnotučné hořčice

Sůl

Pepř

2 lžíce oleje

Snítka bazalky

Svazek kopru

Špetka cukru

 

Postup:

Okurku omyjeme, oloupeme a nakrájíme podélně. Odstraníme lžičkou jádra a krájíme na tenké plátky nebo nastrouháme na hrubém struhadle. Rajčata spaříme a oloupeme. Poté je rozkrojíme, odstraníme z nich semínka a krájíme na drobné kousky. Cibuli oloupeme a posekáme najemno. Pokrájenou zeleninu osolíme a necháme odležet asi hodinu. Na zálivku si připravíme olej, ocet, hořčici a smetanu. Bazalku nakrájíme nadrobno a přidáme do zálivky. Osolíme, opepříme a osladíme. Omytý kopr natrháme na malé kousky. Okurky necháme okapat a potom ji promícháme s rajčaty, cibulí, zálivkou a koprem.

 

Losos s koprem

Suroviny:

4 filety z lososa

3 lžíce čerstvého nasekaného kopru

5 stroužků česneku

2 lžíce medu

Zeleninový vývar

7 lžic másla

2 lžíce hladké mouky

Sůl

Pepř

 

Postup:

Jako první předehřejeme troubu na 250 stupňů Celsia. Jednotlivé filety lososa osolíme a opepříme. Posypeme koprem a poklademe na ně hoblinky másla. Pečeme v troubě asi 10 až 15 minut. Mezitím si na pánvi rozpustíme zbylé máslo a krátce na něm orestujeme česnek, zasypeme moukou a po zasmahnutí přidáme vývar a med. Prošleháme, dokud omáčka nemá správnou konzistenci. Podle chuti osolíme. Lososa podáváme přelitého medovou omáčkou.

 

Koprová omáčka – základní recept

Suroviny:

500 ml vody

600 ml mléka

400 ml smetany (nízkotučné)

100 g másla

4 lžíce hladké mouky

Svazek kopru

5 lžic cukru

1 lžíce octa

2 lžičky soli

7 vajec uvařených natvrdo

 

Postup:

Máslo rozpustíme v hrnci a přisypeme hladkou mouku a chvíli restujeme. Za stálého míchání přilijeme teplou vodu, mléko, osolíme a vaříme asi 10 minut. Poté přidáme kopr a znovu povaříme. Poté přidáme cukr, ocet a smetanu. Jakmile se nám omáčka začne vařit, vypneme plotýnku. Kdyby byla omáčka moc řídká, můžeme přidat mléko rozmíchané s moukou.

 

Koprová polévka

Suroviny:

0,5 kg brambor

0,5 l mléka

0,5 l zakysané smetany

1 lžíce másla

4 vejce uvařená natvrdo

Svazek kopru

Polévkové koření

Špetka cukru

Sůl

Pepř

 

Postup:

Brambory oloupeme a uvaříme ve slané vodě doměkka. Scedíme je, přidáme lžíci másla a pořádně v hrnci rozšťoucháme. Zalijeme mlékem, zakysanou smetanou, promícháme a prohřejeme téměř k bodu varu. Přidáme nasekaný kopr, cukr, polévkové koření, osolíme a opepříme. Případně můžeme přidat trochu octa. Vařená vejce nakrájíme na měsíčky. Při servírování poklademe polévku vejci a snítkou čerstvého kopru.